Petra Vacková – Od mala jsem tíhla k rukodělným činnostem. Vzorem pro mě byla moje babička, která hýřila nápady a rozdávala své výrobky blízkým. A taktéž já ráda dělám radost a chci se o tuto radost podělit. Přes 15 let jsem pracovala s lidmi. Nejdříve ve vzdělávací společnosti a pak jako personalistka. Často jsem organizovala zaměstnancům aktivity, při nichž si odpočinuli od práce. A tak jsem došla až k „tvořivým“ akcím, které byly velmi oblíbené. O práci jsme ani nestihli mluvit. Vše se točilo kolem toho, jak co nejlépe vytvořit naše díla. Zaměstnali jsme ruce, hlavu nechali odpočívat. Báječně jsme relaxovali. Bonus pak byl krásný výrobek. Mnoho lidí ani netušilo, co dokáží vlastníma rukama. Spokojené tváře lidí mne motivovaly k tomu, abych svůj koníček proměnila v práci. A proto vznikla firma Relaxujeme rukama. Těší mne, že propojujeme šikovné lidi s lidmi, kteří ve tvořivé činnosti možná objeví nového koníčka. A my jim s tím pomůžeme.
Alena Hrubá – Od základní školy ráda tvořím. Chtěla jsem jít na oděvní průmyslovku, ale neumím kreslit, tak jsem to vzdala. Nakonec jsem vystudovala učitelství a tato profese mě přivedla zpátky ke tvoření. Díky školním jarmarkům jsem začala vyrábět věnce, různé vánoční a velikonoční dekorace, šít a vyrábět kosmetiku. Češi jsou velmi šikovný národ, v dnešní uspěchané době si každý vše koupí a lidé se soustředí jen na výkon. Proto se mi moc líbí, že pod vedením Relaxujeme rukama si i lidé, kteří nikdy nedělali ruční práce, dokáží vyrobit krásný obrázek, mozaiku, věneček nebo jiný svůj výrobek.
Lenka Vykouková – Jsem floristka se specializací na svatby, což je neustálá kreativita, která mě provází každý den. Ráda se inspiruji kdekoliv a kýmkoliv, protože každá věc i člověk, mne na mé cestě může mnohonásobně obohatit. Miluji aranžování, práci s květinami a tvoření s lidmi. Pokaždé, když skončím workshop či když se vydaří svatba, dostaví se pocit, pro který svou práci dělám s láskou a pokorou.
Alena Vacková – Po prababičce jsem zdědila kufr nejrůznějších krajek, stužek, flitrů a jiných ozdůbek. Vždy jsem s ním chtěla něco podniknout, ale stalo se tak až na střední škole. Zamilovala jsem se do šití a můj nejlepší dárek k 18 narozeninám byl šicí stroj. Od té doby je mou vášní kromě matematiky i nakupování látek. Šití penálů, taštiček, kabelek a jiných doplňků se stalo mým koníčkem. Lákají mě ale všechny rukodělné činnosti, a proto často zkouším nové věci. Ráda vyrábím různé mozaiky a nejrůznější kytičky. Když balím dárek, tak si to moc užiji. Obdarovaný ho často ani nechce rozbalit, prý i ten obal je pro něj dárkem 🙂 Háčkování a pletení je pro mne také super relax.
Adéla Krejčová – Od dětství se zabývám kreativními činnostmi. Ať už to je keramika, malování, vyšívání nebo nejrůznější druhy vyrábění a tvoření. Vše chci zkusit. Nyní učím v mateřské školce a při vyrábění s dětmi se výborně realizuji. Jsem nejen učitelka v mateřské školce, ale učím i angličtinu a jógu. Proměnila jsem mé koníčky v zaměstnání, což je super.
Alžběta Labounková – keramička – Přetvářet tvar má v naší rodině dlouhou historii, moji předci pocházeli ze západních Čech a velmi významně se podíleli na vzhledu kláštereckého porcelánu. Dějinné zvraty sice přetrhaly přímé předávání poznatků, ale podvědomí přetrhat nelze.
To je zřejmě důvod, proč jsem si v dospívání našla cestu k jílu. Byla to cesta trnitá a ne přímočará, dlážděná pokusy a omyly, ale ta je u každého keramika jediná možná.
Lidé jsou schopni u sebe rozlišit rozdíl mezi hmotou a duchem, jsme si obé složky vědomi. Jinak je to u hmoty. Zdá se, že myšlenku, ducha tvoříme my, ale není tomu tak, hmota se brání, praská, padá a svůj tvar nachází z části sama. Je to vlastně tak, jak by mělo být, vzájemná souvztažnost. Práce s hlínou Vás dovede, pokud si to sami dovolíte k propojenosti, k celku. Práce s hlínou je můj koníček. Baví mne ale i kontakt s lidmi, s proto jsem ráda, že své zkušenosti mohu předávat jiným.
Michal Fic – S fotografováním jsem začal na podzim roku 2008, kdy jsem k narozeninám dostal k zájezd do Paříže. Nechtěl jsem vyrazit s obyčejným kompaktem, a tak jsem využil příležitosti půjčit si opravdovou digitální zrcadlovku. Za pouhé 3 dny jsem propadl jejímu kouzlu a musel si pořídit vlastní. Zpočátku šlo o nesmělé osahávání a seznamování se s tím, co fotoaparát umí. Následovala spousta načtené literatury, prostudovaných fotografií zdatnějších fotografů a hodiny strávené na lovu i u počítače.
A teď jsem tady jako pražský fotograf. Fotografie mě zasáhla a stala se součástí mého každodenního života. Těší mě, když mé fotografie osloví a lidé na ně reagují. Moji práci můžete vidět na webu a sociálních sítích.
Pavel Michalica – Jsem certifikovaný instruktor CRI®, CRFI® A CRWI® pro výuku olejomalby metodou Boba Rosse, vyškolený americkými instruktory firmy Bob Ross.
A než jsem se k malování dostal, za což děkuji svojí manželce Věrce, vyučil jsem se jako strojní mechanik – opravář pro stroje a zařízení. Po vyučení jsem pracoval ve Sklárnách Kavalier v Sázavě ve vývojové dílně. Pak přišla vojna a po ní mnoho let hledání té správné práce. Vyzkoušel jsem dealeřinu, finanční poradenství, pojišťovnictví, ale nebylo to ono. Věrka je vyučená sklofoukačka pro technické sklo, tak jsme spolu začali dělat zakázky pro menší firmy, ale protože práce bohužel ubývalo, začali jsme dělat keramiku na základních a mateřských školách. Také vyrábíme medaile nejen pro Prvňáčky. Keramiku s dětmi děláme stále a baví nás to, ale když už umíme učit keramiku „krok za krokem „, protože ve školce to jinak nejde, proč neučit touto metodou také něco jiného.
Přiznám se, že nejsem tak kreativní jako moje manželka a většinu skvělých nápadů má na kontě právě ona. Teď s postupem času už vím, že když mě s sebou brala na náš první kurz olejomalby, že to měla tak trochu promyšlené dopředu. Zkrátka, malování se mi zalíbilo, absolvoval jsem potřebné kurzy v Německu a získal oprávnění vyučovat olejomalbu metodou Bob Ross. Nyní už mohu tuto skvělou a jednoduchou techniku učit i další lidi jako jsem byl já sám, to znamená ty, kteří třeba umí namalovat jen tužkou prasátko.
Eva Vobrová – Moje posedlost ovčím rounem a jeho řemeslným a uměleckým zpracováním se zrodila nenápadně před více než deseti lety, když se mi narodily děti. Do té doby jsem se věnovala „serióznímu“ (však víte, jak to naši rodiče myslí :o) zaměstnání v oblasti marketingové komunikace – když se na to dívám zpětně, i tam jsem vlastně žila kreativitou. Pak jsem se jednou s dcerou a synem v mateřském centru dotkla ovčího rouna a ufilcovala svoji první ovečku jako jarní dekoraci… V ten moment jsem věděla, že chci, aby tenhle úžasný přírodní materiál zůstal už navždy v mém životě. A stále jej v něm mám!!! Začala jsem suchým filcováním, postupně přidala mokré a nuno filcování, předení, šití látkových panenek plněných ovčím rounem a nejnověji také tkaní… Kromě vlastní autorské tvorby také učím malé i velké, nejen tvořit, ale také pracovat s ovčím rounem od okamžiku, kdy jej střihač sundá z ovečky, přes praní, barvení a česání, až po ten moment, kdy jej vezmete do svých rukou, pomazlíte se s ním, a proměníte beztvarý chumáč chlupů v něco krásného, užitečného, designového, heboučkého, hřejivého, voňavého, prostě do něčeho vlněného.
Katka Bačinová – Aranžování květin mě vždycky lákalo. A za to, že jsem se k němu opravdu dostala, vděčím svému skvělému šéfovi, kterého jsem dostala jako mladá holka na jedné brigádě. Ten úžasný pán vyslyšel moje každodenní ódy na květiny a jednoho dne mi řekl: „Před firmou je taxík, odveze tě na Václavák. Máš tam dohodnutou brigádu v květinářství. Zkus, jak ti to půjde. Za 14 dní si řekneme, co dál.“
U květin jsem již zůstala. Bude to 17 let. Absolvovala jsem různé aranžérské kurzy, pracovala jako floristka v květinářství, dva roky jsem vedla krámek.
Připravuji květinové výzdoby na svatby, promoce, advent, Vánoce, Velikonoce, Dušičky, firemní akce… Baví mne vymýšlet netradiční dekorace.
Hedvika Vozková – Po mamince jsem zdědila lásku k rukodělným činnostem. Vyzkoušela jsem paličkování, šití, dekupáž, malování na sklo, ale nakonec v roce 2001 zvítězilo drátování. Začala jsem drátováním klasických kameninových hrnců, hrnečků a stala se členkou Cechu českomoravských uměleckých dráteníků. V současné době se převážně věnuji nejrůznějším dekoracím z drátů, vitrážím a šperkům. Ráda kombinuji různé materiály a využívám předměty, které běžně končí v odpadu. Každoročně připravuji v předvánočním období prodejní výstavu mých drátenických výrobků.